Adaptační program MŠ

ADAPTACE

   Adaptace znamená přizpůsobení se organismu podmínkám daného prostředí. Rodičům je proto nabídnuta možnost adaptace dle individuálních potřeb dítěte.  V MŠ máme všechny třídy věkově smíšené, což umožňuje dětem snazší adaptaci, kdy v jedné třídě mohou být umístěni sourozenci, kamarádi či děti, které znají. Smíšené třídy jsou výhodné také pro některé sourozence, kde mladším pomáhá starší sourozenec při postupné adaptaci a dává mu podporu při separaci od rodičů. 

   Přechodem z rodinného prostředí do prostředí mateřské školy se život dítěte zásadně mění. Adaptaci na prostředí mateřské školy ovlivňuje určitá individuální vybavenost pro zvládání nových situací, která je u každého dítěte jiná. Vstup do MŠ by neměla být  první zkušenost s odloučením od matky. Dítě by se mělo postupně osamotňovat již v batolecím věku. Proces osamostatňování probíhá v různých úrovních a jeho důležitou podmínkou je schopnost dítěte separovat se od matky. Příprava rodiny na vstup dítěte do MŠ a zařadit jej do institucionální výchovy ovlivňuje mnoho faktorů a proto je důležité myslet především na prospěch dítěte. Rodiče, zejména matky se musí vyrovnat s některými rozporuplnými pocity. Svěřují dítě do péče jiné osoby a dělí se o vztah k dítěti. Na jedné straně chtějí podpořit osamostatňování dítěte, ale také by ho chtěli mít jen pro sebe. Uvědomují si, že návštěva mateřské školy není jen nahodilé krátkodobé pohlídání, ale respektování pravidel určité instituce. Při přípravě na vstup do MŠ je potřeba zohlednit věk dítěte, jeho dovednosti a určitou sociální zralost. Rodiče by si měli uvědomit, na jaké schopnosti a dovednosti dítěte se zaměřit, aby eliminovali jeho stres v podobě různých nezdarů a neúspěchů v prvních měsících docházky.

Doporučující desatero pro rodiče aneb na co se zaměřit před vstupem do MŠ :

  1. Chodit s dítětem mezi děti – zapojovat děti do her vrstevníků, využívat akcí mateřských škol pro veřejnost
  2. Nechat dítě na určitou dobu v péči jiné známé osoby – dávat podněty k navazování sociálních kontaktů mimo rodinu a podněty k uvědomování si odlišných pravidel od pravidel domácího prostředí.
  3. Zaměřit se na dovednosti sebeobsluhy – v oblasti stravování, oblékání, hygieny být důslední a oceňovat výsledky dítěte.
  4. Rozvrhnout čas tak, aby se vytvářel prostor pro samostatnost dítěte – nespěchat na dítě a nevytvářet tlak při činnostech, které provádí samo.
  5. Udělat si čas na každodenní společnou chvilku – společně si hrát nebo číst knihu a podporovat dítě k slovnímu vyjadřování.
  6. Udělat si čas na čtenou pohádku před spaním – přispívá k rozvoji slovní zásoby dítěte, logickému myšlení i soustředěnosti.
  7. Během dne využívat možností k rozhovoru s dítětem – dávat mu prostor k vyjadřování, poslouchat a podávat mu zpětnou vazbu, aby vědělo, že mu rozumíme.
  8. Reagovat na úspěchy i nevhodné chování dítěte – krátce a srozumitelně oceňovat, co se mu daří a povzbuzovat ho při neúspěchu. Umět jasně odmítnout nevhodné chování a vysvětlit proč.
  9. Vyvarovat se výhružek v souvislosti s mateřskou školou – nevyvolávat u dítěte zbytečně obavy a strach z prostředí mateřské školy.
  10. Vytvářet u dítěte reálné představy o chodu mateřské školy – předcházet vytváření představ nereálných a následnému zklamání.

   Před zahájením docházky mateřské školy by rodiče měli s dítětem o škole hovořit, vysvětlit mu, proč tam bude chodit a jaké aktivity ho tam čekají a kdy bude ze školy vyzvedáváno. Ze strany rodičů je v období adaptace nutná zvýšená tolerance k neobvyklým projevům v chování dítěte. Předcházet nežádoucím projevům lze nastavením a dodržováním určitého opakujícího se režimu. Dítě by mělo chodit včas spát, ráno by mělo být s dostatečným předstihem vzbuzeno, aby se mohlo v klidu připravit na pobyt v mateřské škole. Je také vhodné, aby se v klidu nasnídalo, aby pozdější pocit hladu nepůsobil jako negativní prožitek spojený s mateřskou školou. Loučení s dítětem po příchodu do mateřské školy by mělo probíhat v přívětivé atmosféře, rodiče by se měli vyvarovat projevům vlastní úzkosti, aby ji nevědomky nepřenášeli na dítě. Volba oblečení a obuvi dítěte by měla podporovat jeho soběstačnost (zapínání zipů, vázání tkaniček). Aby mělo dítě určité pojítko s domovem, je vhodné mu dát jeho oblíbenou hračku, která mu pomůže zvládnout emoce v pro něj náročných situacích. Základem dobré adaptace v mateřské škole jsou zkušenosti dítěte s odloučením od blízkých osob, zkušenosti se změnou prostředí a s kontakty s druhými dětmi a v neposlední řadě důsledné vedení dítěte k sebeobslužným návykům.

   Neméně důležitými kompetencemi ovlivňující osamostatňování dítěte je uvědomování si sebe sama, vlastních možností, dosažení důvěry v sebe sama a současně vznikající potřeba sebeprosazení. Způsob sebeprosazování může mít variantu „já sám“, při které hledá vlastní řešení problému nebo variantu „já chci“, ve které se odráží vědomí jeho vlastní aktivity a schopností . V přiměřené míře mají obě varianty pozitivní vliv na adaptaci dítěte a projevují se především v oblasti jeho sebeobsluhy, kdy samostatně zvládá pravidelné běžné denní úkony v souvislosti s režimem mateřské školy.

   Dítě se začíná lépe orientovat ve svých emocích a postupně se je učí lépe ovládat. Vstup do mateřské školy může být situací, která vyvolá protichůdné emoce. Do nového prostředí se dítě těší, má radost z kontaktu s novými lidmi a vrstevníky, ale mohou se také objevovat negativní emoce v podobě vzteku, úzkosti, strachu nebo studu. V tomto případě bude přizpůsobování se dítěte životu v kolektivu obtížnější. Dítě by mělo umět identifikovat kladné i záporné emoční prožitky a umět udržet rovnováhu mezi nimi. Ke stabilitě a vyrovnanosti emočního prožívání dítěte výrazně přispívají vhodné psychosociální podmínky a program dne v mateřské škole, který má opakující se časový rámec. Opakování činností a rituálů v průběhu dne umožňuje dítěti předvídat, co nastane a dítě tak získává větší pocit bezpečí.

   Zahájení docházky do mateřské školy začíná dítě pravidelně střídat dvě oblasti života – domov a mateřskou školu. Přerušení kontaktu s rodinou je doprovázeno silnými emocemi na obou stranách. Při odloučení od matky se objevuje obavy a úzkost, které postupně vystřídá radost a hrdost pociťována rodiči i dětmi.

   Délka adaptace dítěte v MŠ je ovlivněna osobnostními vlastnostmi dítěte a jeho schopností přizpůsobit se podmínkám mimo rodinu. Dítěti, které nebylo nikdy mimo rodinu, se v prvních dnech většinou do školky nechce. Reaguje nejčastěji pláčem nebo vztekem, mohou se také objevit psychosomatické obtíže nebo agresivita vůči ostatním, kterou dítě projevuje svou nespokojenost. Někdy se může projevovat lhostejně a nečinně. Mezi další příčiny, které znesnadňují adaptaci, patří neurovnané vztahy rodičů, přemíra starostlivosti a péče matky a tím související malá míra samostatnosti dítěte. Pokud má dítě mladšího sourozence, může začít žárlit a vytvořit si představu, že bylo do školky odloženo.

   Optimální adaptaci lze rozdělit z hlediska přivykání života v kolektivu na dny, týdny, někdy i měsíce. První dny se dítě orientuje v novém prostředí, při pozorování dění stojí často na okraji skupiny a může vyhledávat častější kontakt s učitelkou. Seznamuje se s pravidly života v kolektivu, které ovšem není schopno ještě plně respektovat (např. rozdělit se o hračku, vyjádřit přání si s někým hrát). Doma bývá dítě více unavené, s rodiči o nových zážitcích mluví neochotně nebo dokonce vůbec. V dalších týdnech ubývá ostych, dítě se stává aktivnější, začíná navazovat první kontakty ve skupině vrstevníků. Po čtyřech týdnech se plynule zařazuje do života kolektivu. V domácím prostředí začíná samo vypravovat, co v kolektivu prožilo. Období dalších měsíců je pro dítě obdobím přivykání, ve kterém se dítě plně zapojuje do kolektivního dění, akceptuje pravidla ve skupině, dokáže přiměřeným způsobem vyjádřit svá přání a požadavky. Úspěšně adaptované dítě se dokáže přechodně odloučit od rodičů, chodí do mateřské školy rádo, přichází s úsměvem a cítí se jistě. Pobyt v mateřské škole se kladně projevuje ve vyjadřování emocí, umí projevit vlastní iniciativu ve hře i ostatních činnostech, přijímá za své pravidla a normy skupiny a vytvoří si kladný vztah k učitelkám i ostatnímu personálu.

   Jedním z důležitých úkolů učitelek je, ještě před příchodem dětí, vytvořit ve třídě prostředí, které děti bude motivovat ke vstupu do ní. Prostor třídy by měl být vkusně zařízený, střídmě barevný, rozčleněný do hracích koutků. V hracím koutku může dítě zejména v adaptačním období najít prostor pro soukromí nebo naopak prostor pro navázání bližších kontaktů s jinými dětmi. Hračky by měly být umístěné tak, aby byly dětem volně přístupné a v dostatečné míře byla podporována spontánní volná hra dětí. Období adaptace dítěte klade zvýšené nároky na práci učitelky, která spočívá především v prvotní orientaci a diagnostice dětského kolektivu s citlivým odhadem individuality, potřeb a zájmů každého dítěte. Navázání kontaktu mezi dítětem a učitelkou je základem vzájemné komunikace a nezbytnou podmínkou adaptace dítěte na nové prostředí. Učitelka se pro dítě stává osobou, která nahrazuje roli rodiče a podporuje ho v orientaci v jeho novém prostředí. Pomáhá dítěti poznávat věcné prostředí, navazovat kontakt s ostatními, přizpůsobovat se dennímu režimu třídy. Ve své práci by se měla prvotně zaměřovat na reakce dítěte a reagovat na jeho potřeby a zájmy. Dítě by měla ve všech činnostech přiměřeně povzbuzovat a zároveň dávat zpětnou vazbu ke konkrétním projevům jeho chování, aby si vytvořilo povědomí o normách, které jsou v kolektivu žádoucí. Významně tak přispívá k vytváření pozitivního sociálního prostředí s kvalitními citovými vztahy. V samotné adaptační fázi dítěte si učitelka vyměňuje s rodiči informace zejména při jeho předávání. Hovoří s nimi o chování dítěte a jeho pokrocích v aktuálním dění mateřské školy. Dává tím najevo zájem o jejich dítě a také to, že pochopení pro jeho potřeby přetrvává.

   Neméně důležitá je v období adaptace spolupráce s rodiči. Bylo by vhodné, aby se prvotní setkání s rodiči uskutečnilo ještě před nástupem dítěte do mateřské školy.

   Aklimatizace dítěte v mateřské škole se skládá z několika fází.

  • První fází je právě úvodní setkání pedagogů s rodiči, při kterém jsou rodiče seznámeni s průběhem adaptace dítěte, která vyžaduje jejich aktivní účast. V třídenní základní fázi, by měl rodič doprovázet dítě do třídy mateřské školy a pobývat tam s ním nejvýše dvě hodiny. Měl by se chovat spíše pasivně, pozorovat dítě a pozornost mu věnovat až v případě nutnosti. Učitelka v této fázi monitoruje situaci, snaží se upoutávat pozornost dítěte a navazovat s ním vztah.
  • Čtvrtý den rodič, stejně jako v předcházejících dnech, dítě do třídy doprovází, ale zůstává pouze půl hodiny. Poté se dítě s rodičem rozloučí, rodič odchází ze třídy, ale zůstává v zařízení.
  • Fáze stabilizační nastává pátý den, kdy by se dítě mělo odloučit od rodičů a zapojit se do režimu třídy. Rodič by měl dle domluvy s učitelkou ještě zůstávat v prostorách mateřské školy. Délka stabilizační fáze je individuální, nejdéle trvá dva až tři týdny.
  • Pokud dítě za podpory rodiče naváže kladný vztah s učitelkou a po příchodu do mateřské školy se samostatně zapojuje do her, nastává fáze závěrečná a proces adaptace je ukončen. Je nutné si uvědomit, že tento postup je realizovatelný spíše ve věkově heterogenní třídě, kdy adaptace na prostředí mateřské školy probíhá jen u části dětí. Ve věkově homogenní třídě nejmladších dětí by učitelky měly přítomnost rodičů s dětmi v denním režimu třídy korigovat a organizovat. Dle časových možností rodičů by bylo vhodné zahájení docházky dětí časově rozložit. Přestože se rodiče v základní fázi mají chovat spíše pasivně, jejich přítomnost ve větším počtu by mohla negativně ovlivňovat klima třídy.

   Vstup do mateřské školy je významným momentem v životě dítěte, doprovázený změnami v jeho psychice i v jeho chování. Současně se také dítě dostává do nové sociální role. Dostává se do role dítěte navštěvující mateřskou školu, dále do role vrstevníka, která je charakterizována vztahem k ostatním dětem a v neposlední řadě je to role kamaráda, ve které si vytváří bližší vztah k jinému dítěti. Z hlediska vývoje je skupina vrstevníků pro dítě nutností. Přichází do jiného prostředí, ve kterém poznává jiné dospělé a děti, setkává se s pro něj doposud neznámým světem, ve kterém platí jiná pravidla, rituály i sociální vztahy, než bylo zvyklé. V mateřské škole si dítě uvědomí odlišnosti mezi pravidly uplatňovanými v prostředí domova a v prostředí třídy, naučí se přirozeně respektovat autoritu učitelky. V mateřské škole získává důležité základy pro své celoživotní sociální chování. Naučí se komunikovat a jednat s druhými a nést za své jednání zodpovědnost. Ve skupině vrstevníků se učí prosadit, ale také přijmout odmítnutí, řešit konfliktní situace. Uvědomí si, že nevhodné chování vyvolává záporné reakce dětí i dospělých a naučí se ho ovlivňovat. Navazování dětského přátelství a spolupráce rozvíjí prosociální vlastnosti dítěte, jako je spolupráce, ochota pomoci, ochota rozdělit se, solidarita, obětavost, tolerance nebo soucit, které v budoucím životě usnadňují přijetí a začlenění do sociálních.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>